I was living in a zevltown

by Petr Vořešák

/
  • Streaming + Download

    Includes high-quality download in MP3, FLAC and more. Paying supporters also get unlimited streaming via the free Bandcamp app.

      name your price

     

1.
2.
3.
02:29
4.
5.
04:05
6.
7.
02:20
8.
9.
10.
03:12
11.
12.
05:00

about

Album uspořádané do neuspořádanosti. Trochu praštěné, trošku vážné. Vzniknuvší na obou březích kanálu La Manche.

zevltown.woreshack.cz

credits

released December 24, 2013

Do neuspořádanosti uspořádal Petr Vořešák.

Spoluúčinkují:

Evča Filipová - piano (12),
Margot Madani - housle (9),
Lucka Ovčáčková - zpěv (8),
Tomáš Edl - kocnovka, zpěv, spoluautorství (3), flétna (7),
Ondra Holický - housle (7)
Hasan Iba - zpěv (4)
a Karel Gott (2)

Nahráno po různu v Durhamu, v Kafé v Dovětru a v Domu u Beránka.

Vyšlo 24.12. 2013.

Kresba na obalu Tomáš Edl & Jan Seiml

tags

license

about

Petr Vořešák Ceske Budejovice, Czech Republic

Petr Vořešák is a singer-songwriter from České Budějovice (Czech Republic) balancing on the edge of singing-poet and poeting- singer. He has performed in many places around Europe as a busker. In past, he took part in several vocal harmony groups and has experience with musical theatre. He got a degree in anthropology of music, researching music of Roma in Slovakia. ... more

contact / help

Contact Petr Vořešák

Streaming and
Download help

Track Name: Skončil čas hrdinů
Cosi se ztrácí

v podzimním větru

nejsou to ptáci,

ani díry ve tvým svetru.



Zazpíval kámen,

v opukovým lomu,

zpívá si zmámen,

píseň o tom jaké to je být vyhnaný z domu.



Zmaten si zpívá, přitom se dívá,

jak kolem něho maltu patlají,

dvounozí tvoři, co tváře jim hoří,

když jej do zdi vkládají,

a přitom si zvláštní píseň zpívají:



Skončil čas hrdinů,

nač brousíš dlátem kámen,

nač do něj vrýváš svoje jméno,

stejně jej smyje voda, vzduch a nebo plamen,

Nech duši být svým králem a jméno ať je její léno.



Cosi se ztrácí

v podzimním dešti

nemají práci,

králové čeští,



déšť maltu smývá,

z obory Hvězda

kámen si zpívá

píseň o tom, zda se raděj‘ nevzdá,



Nevzdá se radši,

poměrům hladším

a náletům japonských ajfounů

jako kůl v plotě tu kámen ve zdi v zoufalství propuká,

už nějaký pátek pod salvou z kanónů, nepuká opuka,

ani pod salvou veršů žádné srdce už nepuká.



Skončil čas hrdinů,

čas bitev, lovů, bálů.

víc než trocha uhlíku z tebe stejně nezbude,

jméno je jen slůvko co neprorazí skálu,

tak proč tvrdíš že jo, osude, ty přelude…

nějak bylo, nějak bude a když nebude tak nebude
Track Name: Definice kruhem
Mám bosý nohy a uši zas krátké,

slyším, co chci, takže jestli se ptáte,

k čemu tenhle cirkus dělám, dělám, že neslyším.



Jestli se ptáte, co na to říká,

Můj výchovný poradce, že si kůži trhu svlíkám,

tak neříká už nic, stal se v mojí duši zátiším.



Poslouchám rád, to co poslouchám rád,

a že je to jenom blbá definice kruhem?

Za definice kruhem budu se prát,

protože jsou lepší než jít spolem,

za tím prvním volem.



Mám bosý nohy a oči jsou třída,

na vídání toho, co člověk normálně vídá,

jen to často vidám růžově a nebo dvojmo.



Pro hezkou holky bych si ukroutil hlavu,

a v tomhle zajisté nejvíc rád Blavu,

Olomouc, Budějce, Telč a taky Znojmo.



Vídávám rád, to co vídám rád,

a že tahle písnička už jednou tu byla?

Budu vám jí zpívat třeba nastokrát,

aby se vám řádně,

do vaší hlavy vryla.



Mám bosý nohy a nosánek vzhůru,

k Venuši, Plutu, Marsu, Merkůru,

a andělé mi občas vůni hvězd

z oblohy setřesou.



Cítím se nesvůj v červeném fraku,

za to cítím se doma ve střílení z praku.

A když dlouho chodím,

tak moje boty taky cítit jsou.



Cítívám rád, to co cítívám rád,

cítím, že právě proto mi ten zobák narost.

a tak se taky přestaňte bát,

kruhem vydefinovat si,

svoji malou radost.



Mám bosý nohy a prsty maj vlohy

hbitě střídat pracovní polohy,

především pracovní polohy A dur, A dur,

D dur.



Po hmatu poznám cukrovou vatu,

vypínač světla a vlajky všech států,

a nenechavost mojich prstů,

je noční můrou nočních můr.



Dotýkám se rád, čeho dotýkám se rád.

Protože co škádlívá se, to se rádo mívá.

A když je to nebezpečné, nejvíc chci dlaň dát,

přece na to, o čem Karel Goťák

s Pilarkou zpívá.



Mám bosý nohy a jazýček v normě,

však šlapu si na něj, když jsem v uniformě,

obratněji převaluje,

co má na srdci.



Rád si ho brousím, na salko z tuby,

svíčkovou s knedlíky, ale za zuby,

se udržuje velmi těžko,

dí mravokárci.



Ty bosý nohy, ty obul jsem si sám,

tak jako zjistil jsem, že chutnat rampouch zebe,

A vytesám dlátem na okenní rám,

Že raděj místo studenýho nebe,

ochutnám tebe.



Z definicí kruhem postavím věž,

na kterou vyvěsím zevltownskou vlajku,

Protože to co nejvíc chceš, je dělat si co chceš,

a ve staří na tý věži,

kouřit svojí fajfku.
Track Name: Nevím, dál
Svět je plnej čarodějnic,

věřte mi to mládenci.

Zašívaj se do slamníků,

chýše mají v kredenci,

nečarujou potmě, v noci, nečarujou v ústraní,

největší čáry máry tropí během veřejnýho koupání.




Jak bolí mě z nich za krkem,

proč nejsou radši za plotem,

nemaj kabáty a beranice, proč nezakročí inkvizice,

Vary, Kadaň, Karlovice,

všude samá čarodějnice!



Vlasy a ramena, klíční kosti kolena,

takový pohledy, že svírá se ti hrdlo,

sukně a šaty, hubený, boubelatý,

některý i oblečený jsou skoro nahatý.



… Vary, Kadaň, Karlovice, Prunéřov a Tušimice,

všude, kam se koukneš, je jen samá čarodějnice!



Já nenarodil jsem se slepej, bohužel ani přihřátej,

tak se musím denodenně kácet jako podťatej,

a ze všech ročních období se nejvíc těším na zimu,

kdy musí čáry omezit, aby nedostaly rýmu.


… Vary, Kadaň, Karlovice, Prunéřov a Tušimice, Praha, Brno, Budějovice,

všude, kam se koukneš, je jen samá čarodějnice!
Track Name: Ó, v horách
Ellerimle büyüttüğüm solarken dirilttiğim

Çiçeğimi kopardın sen ellere verdin

Çiçeğimi kopardın sen ellere verdin



Dağlar dağlar

Kurban olam yol ver geçem

sevdiğimi son bir olsun yakından görem

sevdiğimi son bir olsun yakından görem



Květ z úpatí hory,

Co dal jsem ti do klína.

Jiný nosí na opasku,

s tebou usíná.



Ó v horách, horách,

Strmé strže, ostré ledy,

Hledám cestu k svojí milej.

Naposledy.



Kuşlar uçmaz güller soldu yüce dağlar duman oldu

Belli ki gittiğin yerden kara haber var

Belli ki gittiğin yerden kara haber var



Květ z úpatí hory,

Uvadl a čas jej svál,

I když zkusíš všechny cesty,

Nepopojdeš dál.



Ó v horách, horách,

V černých mračnech mezi městy,

tam a zpátky.

Mizí cesty.



Ó v horách, horách,

V hustých mlhách, vadnou květy

Uvízl jsem na rozcestí,

Mezi světy.
Track Name: Axis Cundi
Na nohou sotva stála si,

když klíč chrastil v hotelovém zámku,

stovky plků o počasí,

před postelí, co neslouží ani trochu k spánku.



Už není vůle odejít,

záchranná brzda je více mrtvá nežli živá,

teď musíme potmě jít,

začít hrát hru „samá voda přihořívá…

hoří.“



jenže nehoří nic,

ač máme každý v ústech tak kilo troudu,

a nevzeplálé knůtky svic,

jsou jen blesky v hnízdech strakapoudů…


Kdo to říká ten to je,

k čemu tyhle prostoje?



S hlavou tvou na ramenou,

z televize, stává se teď hladomorna,

co prodává nám pod cenou,

malé dávky pančovaného porna.



Víno dávno, zhořklo v žilách

víno co nás dva tu svedlo dohromady

jak dva zoubky na dvou pilách,

co proti sobě řežou tytéž klády. Suchý



Pily, co blíže k sobě krotnou,

a drží je dřevorubci bezhlaví,

a ze chvíle, kdy se protnou,

zůstanou jenom zvuky skřípavý.



Kdo to říká ten to je,

pomiluj mě ve stoje.



Náhle máme na očích,

z temnoty svý vystoupilo axis cundi,

celej svět se v něm točí,

tam a zpátky během jediný sekundy



Nechci být tvý alterego,

ale snad bych s tebou ještě rád posnídal,

nebo jindy, skládal lego,

ale raděj‘ bez jediný deci vína.



Bez vína co navzdory barvě svý,

dalo nám bez váhání zelenou,

rozřezat na malé kousky přátelství

propojit je spolu tupou migrénou.



Kdo to říká ten to je,

nemůžeš mít oboje.
Track Name: První ranní bus
Pod polární září města,

osamělý polárník,

ve skafandru z plesovýho těsta,

co nevejde se na chodník,

natož na silnici.



Kravata stěžuje si sponce,

že prý jsem neměl tolik pít,

já příběh napsal si od konce,

a již v úvodu ztratil nit,

jak flašinetář, co ztratil opici… a hned si

koupil jinou, opravdovou…



To se někdy stává,

ale proč vždycky jenom mně,

zvíře co ve mně spává,

o půlnoci procitne.

Pak dovádí, křičí, tancuje, ryčí, pak si sedne a tiše zpívá blues,

pak nezbývá než vstát a vydat se… na první ranní bus.



Apetit jako Zajda Munroe,

na svojim slavným Tour de Ložnice,

Pivu dávno řek jsem dobrou,

zato vodka, moje satrá rozložnice,

dneska ve mně slaví zase patnáctiny.



Slečna, co pila šáňo z půllitru,

řekla mi, že bych si měl zvykat,

že slovo flirtovat není od filtru,

a že bych jí měl radši vykat,

nebo mě prej zejtra vyzkouší z frániny…

„On va laisser faire, mademoiselle professeure“

Už nejsem v lese, už jsem za lesem…

To se někdy stává,

ale proč vždycky jenom mně,

zvíře co ve mně spává,

o půlnoci procitne.

Pak dovádí, křičí, tancuje, ryčí, pak si sedne a tiše zpívá blues,

pak nezbývá než vstát a vydat se… na první ranní bus.


Vážně jsem vzrůstem tak strašně malej kluk, že se slova lásky, co dávám všanc, zní jako když tluče hubou žák? Pak slečna, co se na mě dívala pohledem, kterému američani říkají lets-fuck-sort of look, nebo taky lets-fuck-sort of glance mi řekla, že jsem ubožák. Jak když perle do dlaně vepře kladu, zřejmě asi chyba v překladu, nebo že by ona sama byla v překladu,

chci říci v přechodu?



Tak z kapes vymetám teď sklenice,

a pochoduji skoro vleže,

a u autobusové stanice,

chtěl bych se cítit hrozně svěže,

jenže se cítím značně.



Nebýt téhle soutěže,

o nejlepší samice,

sbíral bych v Alpách protěže,

a šťastný bych byl velice,

šťastný bych byl velice,

převelice.

To se někdy stává,

ale proč vždycky jenom mně,

zvíře co ve mně spává,

o půlnoci procitne.

Pak dovádí, křičí, tancuje, ryčí na všechny holky, co potom jdou spát a šlus,

pak nezbývá než vstát a vydat se… na první ranní bus.
Track Name: Bludičky
Cestou lesem přes močály z hospody

se nepřestávej nikdy dívat pod nohy

[:když uslyšíš muziku pěkně hrát

a nad vodami bludičky tancovat:]



Joj, bože, bože ach ta muzika

jak mi jen do mého srdce proniká!

[:s tou muzikou začneš si notovat

a pak začneš s bludičkama tancovat:]



Protancuješ devatery střevíce,

do běla se rozpálejí tvé líce,

[:už nebudeš nikdy ženy milovat,

budeš muset s bludičkama tancovat:]



Cestou lesem přes močály z hospody

se nepřestávej nikdy dívat pod nohy

[:když přestaneš svoje nohy sledovat

budeš navždy s bludičkama tancovat:]
Track Name: Z pohádky o slepičce
Já kohout z povolání,

kýkyrykyký,

když slepice proháním,

je to veliký.

A když ňáká nestíhá,

a dělá cavyky,

udělám na ní tytyty,

kykyrykyký.



Na dvorku jsem velkej bos,

kykyrykyký,

tak mě radši, bábo, nos,

švestkový knedlíky,

zrníčkem si krm slípky,

moje dělníky,

nebo tě klovnu do ruky kykyky

kykyrykyký.



Chro chro chronický jsem lebeda

co nejradši válí se v slámě

chro chro chro chroust, žalud i jehněda,

všechno to spořádám v trávě.



Nehnu se ani o metr,

z mý voňavý bažiny,

proč bych si měl ničit svetr,

a dávat ti z něj štětiny?



Chro chro chro chroupu taky kaštany,

brambory, kroupy a žita,

chro chro chromej jsem jak balvany,

válím si svoje jelita.





Kde se touláš, sluníčko,

usedá mi srdíčko,

pošli prosím, pár kapiček,

pro slepičku, v jetelíčku!



Já ti za to zazpívám,

tuhle malou písničku,

Pár kapiček, můj kohoutek,

bude zdravý jako proutek!



Moje milá slepičko,

usedá mi srdíčko,

co si pro mě dokázala,

kolik krůčků udělala!



Já byl kohout z povolání,

kykyrykyký,

ale už mě nebaví,

dělat cavyky.

Radši budu se slípkou, zametat chodníky,

nežli tropit vyýkřiky kykyky

kykyrykyký.
Track Name: V ostružinách
Zatancuj mi,

v ostružinách,

pod oblohou, co je červená.



Krev fialová,

ti proudí v žilách,

píše na kameny bez jména.



Že každý život není posvícení,

Tak si posviť na každou chvíli tu,

A že pod svícnem největší tma není,

Tu najdeš v místech, kde nosíš svou ulitu.



Naše cesty,

V ostružinách,

tancem tenké jako vřetena,





krev fialová

se ztrácí v žilách

Na kámen píše naše jména



Lákavé jsou cesty prošlapané k zemi,

s tancem v trnech jsme již na pokraji sil.

Co když však byly prošlapány těmi,

co vraceli se stejnou cestou zpátky, když nenalezli cíl?
Track Name: Koprofág
Každé ráno spouští se k nám z hor

malý, zneuznaný profesor

že přednášel saprofyty, to je vše co o něm vím,

a taky to, že cestuje odpadním potrubím…



Den začíná prudkým spláchnutím,

dekompresí s lehkým trhnutím,

pak se žene potrubím jak namydlený drak,

A do toho si zpívá: „Já! Jsem Koprofág“



Koprofág, koprofág, koprofág.



Ti, kdo setkání s ním, přežili, ti ví,

že na hlavě má trenky růžový,

to aby dobře proplouval potrubním obsahem

a nemusel za potravou jezdit výtahem.



Že máš suchej zadek, to buď rád.

Nemusí to tak bejt na porád.

až ke tvojí míse, může jej vynést tlak,

to i tebe může navštívit koprofág.



Ráno, když máš víčka slepená,

tvá stolice je zvláště ceněná,

dej proto pozor na to, co se děje po tebou,

můžeš v něm vzbudit vášně se svojí potřebou…



Když uslyšíš zvuky kloktání,

případně jemného vzdychání,

budeš se možná divit, kdo na zadek ti sáh‘

to tě totiž právě, políbil koprofág!!



Koprofág, koprofág, koprofág.
Track Name: Každý jeden, jeden každý z nás
ěkdo truchlí.

Někdo trochu hulí.

Někdo pije.

Někdo na chlapi je.

Někdo pije, že malého má pyje.

Jiný zase vůbec nepije.



Zkrátka,

jeden každý z nás má ždibec,

kdesi v zadní zřeteli.

Takový titěrný hřebíček v botě.

Kostlivce ve skříni, chcete-li.



Někdo připadá si tlustý,

jiný krátký, jiný úzký,

někdo má málo provázku,

jiný má za ženu harpyji,

někdo si smutní pro lásku,

jiný pro SK Slávii.



Zkrátka,

Jeden každý z nás má důvod

Pro bezesné dny v posteli.

Takovou dotěrnou mušku.

Malý trn v patě, chcete-li.



Každý jeden a jeden každý z nás.



Četl jsem kdysi v moudré knížce,

že člověk, tulipán, hříbek, i fretka,

kdysi v kambriu, nebo kdy to bylo,

měli jsme všichni stejného předka.



Ten předek podobný byl rybě, jen byl o moc menší nežli veš.

V tichosti si jen tak plaval, v kalužích, když přišel déšť.

Po tom předku zdědili jsme, jak piják kočku po vínku, jeden každý, každý jeden, jiné věci do vínku.

A tak každý z nás je jiný.

Krtonožka hrabe hlínu, lenochod je hrozně líný,

Pyraňi si plavou v Rýnu,

Včela dává med a lama zase sliny.



Každý jeden, jeden každý z nás.



Však jak nám nikdo neodpáře mámu, tátu, bábu, dědka,

Každému prý něco zbylo i z toho malého, tichého předka.

Právě ta malost a právě ta tichost,

V jednom každém v nás je skryta.

(v knížce říkali, že do tripletu dusíkatých bází navždycky je vrytá)

A tak i když naoko štěkáme, mňoukáme, syčíme, mluvíme,

O věcech, co v duši nám hlodají,

Každý jen v malosti, tichosti mlčíme.



Každý jeden a jeden každý z nás.
Track Name: Flying
Flying, flying

birds in the deepest blue,

How I wish, how I wish I flew just once with you.

Outstretching my heavy hands towards the shadowless sky.



Flying, flying

birds up above our heads,

How I wish, how I wish I broke these tight close threads,

And instead of treading the ground just easily fly.



How many times you’d like to fly?

Leave the heavy ground and once reach the highs?

But instead of wings you’ve got just two hands,

That keep you down as two thick strands.



Flying, flying

birds where a fresh wind blows

How I wish, how I wish I hid from my own shadows

In the shoreless and bottomless sky where the sun is so nigh,



Flying, flying,

Birds you are far and far,

If I were If I were lighter just as you are,

I'd take of my iron chains and tell them good bye.



How many times you’d like to fly?

Leave the heavy grounds and once reach the highs,

But instead of wings you’ve got just two hands,

That keep you down as two thick strands.

There is a lot these hands are tying.

Cause that’s not the world

That you can fly in.