Víte, co bych úplně nejvíce chtěl,
až projdu branou nebeskou, abysem měl možnost
zaklepat na nejvyššího a vstoupit do jeho auly,

Řekl bych mu: „Heleď, prosimtě, bůžku,
jestli pak máš doopravdy elektronickou tužku,
takovou tu co má David Pospíšil, ve studiu Buly."

On usměje, zamručí a pozve mě dál,
proč jsem se ho krucinál tak zaživa bál?
Pak posedí mě na křeslo a uvaří čaj,
mávne někam ke kůru: „Elvisi hraj!“
A potom mi přizná, než Elvis začne pět,
„Víš, je jedna věc, co nechápu, a tou je svět“


A už bliká monitor a já čumím jak puk,
batolí se směrem ke mně malinkej kluk,
co ho naši postrkují vzhůru do světa.

„Dítě si byl roztomilý, o tom žádná,
Vaši byli taky jedna dvojka správná,
tady z mojí stránky žádná záplata.

Ve škole byls šikovnej, až na to psaní,
taky ti moc nešlo, ranní vstávání,
a v jídelně si čočku na kyselo vracel,
víš co jí sakra vypěstovat bylo práce?
A na úči ses občas xichtil, jak skřet,
je fakt věc, kterou nepochopím a tou je svět“


„Vo gymplu bych radši, nemluvil vůbec,
páč ses v jednom kuse, choval jak blbec,
jak ze řetězu utrženej klerofašista.

Fyzika a chemie, byly ti putna,
za to si zjistil, že pivo ti chutná,
a holky si balil na to, že si buddhista.

Ještěže potkal si takovou, co střihla ti růžky,
co na to neměla ani ty nůžky,
ke mně si se teda nikdy přímo nekál,
na společenský pavědy, radši ses dal.
A neustále vomílal jen několik vět,
je jedna věc, co nepochopím, a tou je svět.“


„Vo tvojí vejšce radši nebudu lhát,
kdyby si šel na ty práva, neměl bys hlad,
měl větší plat a na golf permici.

Snad si měl méně vo životě dumat,
a radši pořádně čekovat slevomat
a víc se starat o svou zadnici.

Kdyby ses aspoň učil ty jazyky,
nemusel tehdy si začínat od píky,
angličtinu, francouzštinu, ruštinu, céčko,
céplusplus, péhápko, džavu a áespéčko,
já sám znám lidi, co umí i jazyků pět,
stejně to však nechápu, nechápu ten svět."


Co nejvíc voral si, to byly ženský,
český, slovenský, francouzský a taky ty keňský,
voral si voral a žádnou nezvoral.

To tuhles měl pozvat do toho kina,
na tuhle báseň chytla by se jiná,
a tuhle sis moh vzít, kdybys jí jednou zavolal,

Pro tuhle zbytečně kupovals kytky,
a tuhle stačilo pohostit zbytky,
na tuhle tlačil si moc a na tu zas málo,
tady nebylo nic, co by za to stálo.
a do týhle, bejt mladší, šel bych sám hned.
Je jedna věc, co nechápu, a tou je svět."


"Co budu ti říkat, dokola dále?
Dospělej nejsi, řekl bych, stále,
a tady nahoře jen těžko dospěješ.

Zrovinka dneska je turnaj v dominu,
k večeři máme hovězí ledvinu
a tvůj pokoj má číslo 226.“

Já sebírám odvahu, pak říkám: „Bůžku,
zdalipak půjčil bys tu tvojí tužku,
kdybych jí měl jen o trošičku dříve,
nepinožívával bych se takhle bláznivě,
a až mi jí půjčíš, tak vrať mě tam zpět,
abych konečně pochopil, tenhle náš svět.“